Indiánský den
23. června jsme se sešli, abychom si zařádili trochu po indiánsku. Vykouřili jsme společně dýmku míru, vyřkli či jen pomysleli na svá tajná přání (např. aby ze stromu padaly párky), a pak už jsme se pustili do “zdobení” vlastního totemu. Každé dítko dostalo od náčelnice Velké Medvědice kůl = proužek čtvrtky, na který mu přibývaly barevné zvířecí ornamenty dle toho, jak plnil indiánská stanoviště. A tak všechny děti, a i spousta bledých tváří, která je doprovázela, si vyzkoušely střelbu z luku, jízdu na mustangovi, zásah frkačkou, zvládly vodní transport, poskládaly indiánské obrázky, vytvořily si indiánský šperk – korále a házely dokonce i tomahavkem. Na závěr nechyběly společné rituální tance a zpěv s bubnem a chřestidly, posilnili jsme se skalpovanými špekáčky a dalšími dobrotkami, které přinesly jako obětní dary bledé tváře, a v 19:30 jsme se s rodiči rozloučili. 12 statečných indiánů se rozhodlo strávit noc v MŠ. Všichni to zvládli – vykoupali se v indiánském vodopádu (zahradní rozstřikovač), natrénovali indiánský běh i skoky (na trampolíně), prošli širou pustou prérií (celou zahradou kolem MŠ Krymská 10 i 12) a hledali sokolí pera ve třídě zahalené tmou. Nakonec indiánská babička přečetla indiánský příběh o Malém Stromu. Poté se na všechny snesl spravedlivý spánek.
Za ranního rozbřesku si malí indiáni protáhli svá tělíčka a osvěžili své bosé nožky při rozcvičce v ranní trávě plné třpytivé rosy, při povídání v přátelském kruhu o zvířatech, jejich vlastnostech a typických rysech, indiáni předváděli zvíře, které je jim nějakým způsobem blízké, a které by se mělo stát jejich ochráncem a doprovázet je na další cestě. Jen taktak jsme posnídali a už tu byly zase bledé tváře.
Akce se náramně vydařila. Děkujeme všem za pomoc, podporu – materiální i organizační.
Howgh!!! Tak to zaznamenala Velká Medvědice (uč. Věra Bartošová)
